Kaktusy Jiřího Mičky
Historie
Lufťák
Během své kaktusářské kariéry jsem prošel klasickým vývojem většiny pěstitelů. Na začátku stály obyčejné echinopsy, které se v rodině pěstovaly od nepaměti. K nim postupně přibyly odnože kaktusů od mého strýce, který měl malou kaktusovou sbírku. A zrodil se okýnkář. Kolekce se postupně rozšiřovala, převážně směňováním se stejně postiženými vrstevníky. Jednalo se o takovou všehochuť, co se po vesnicích pěstovala v 80. letech minulého století, občas obohacenou o nějakou kytičku koupenou na výstavě kaktusů ve Frenštátě nebo v květinářství tamtéž. Třeba o maličký semenáček grusona, kterého mám dodnes, ovšem dnes už má průměr kolem 30cm. A okno ani venkovní okenní parapet už nestačily…. Tehdy zase pomohl strýc, který mi daroval železnou kostru předokenního skleníčku. Ale stačily asi dvě sezóny, převzetí maličké sbírky jednoho končícího pěstitele, první objednávky z Chrudimského kaktusáře a problém s místem byl zase aktuální. To už jsem byl na střední škole a postavil se první skleník – ne kaktusový, ale takový ten univerzální, převažovala v něm zelenina, kaktusy měly vymezeny horní parapety a asi metr čtverečný volné půdy. S tímto zařízením jsem vydržel až do vyletění z rodného hnízda.
Po absolvování vysoké školy v Brně jsem se přestěhoval za manželkou do východních Čech – Lanškrouna. Zde mi na balkóně v 1. patře rodinného domu jako svatební dar nebo chcete – li věno ke své dceři :-), nechal můj skvělý tchán postavit balkónový skleník. K tomu jsme postupem času vybudovali i venkovní lufťák na nožičkách zhruba 3x1m. Čas běžel, skleník a lufťák se plnily, člověk sbíral léta a pohodlněl. Už mne zmáhalo každoroční jarní vynášení a podzimní schovávaní kaktusů. A proto padlo rozhodnutí, přistavět skleník, který bude navazovat na dům, bude vytápěný, celoročně využívaný a odpadnou tak nepříjemnosti se stěhováním, do skleníku bude možné chodit v papučích a kaktusy bude možné pohodlně opečovávat po celý rok. Psal se rok 2003, kterým začala „novodobá“ éra mého kaktusaření, která trvá dodnes.